V poslední době se zdá být obliba alternativních pedagogických směrů stále větší. V České republice se můžeme setkat s hlavními směry: waldorfská, Montessori pedagogika a Daltonský plán. Pojďme se podívat nejdříve na waldorfskou školu.

Waldorfská škola
První waldorfskou školu založil filozof Rudolf Steiner v roce 1919 pro dělnické děti v tabákové firmě Emila Moltse „Waldorf-Astoria“ ve Stuttgartu. Základem pedagogiky je tzv. antroposofie, duchovní ezoterická nauka. Vychází z nadsmyslového poznávání světa (původně s používáním jasnovidectví a meditace). Kvůli tomuto duchovnímu základu bývá kritizována. V současné době se v souvislosti s waldorfskou pedagogikou zdůrazňuje svoboda spojená s rozvojem individuálních schopností a respekt k individualitě dítěte.

Waldorfské školství se z Německa pozvolna dostávalo do Švýcarska a Rakouska, od 50. let začalo šířit do celého světa. Postupně vznikla síť waldorfských škol. V současné době existují stovky škol v Německu, ve Švýcarsku, v Nizozemí, ve Velké Británii a v dalších zemích Evropy, v USA, v Kanadě, Austrálii. V České republice se nachází přes 50 organizací, které vyučují podle tohoto modelu nebo ho podporují. Jde o školy a různá sdružení. (Zdroj: www.iwaldorf.cz.)

Učební plán waldorfských škol je upraven podle potřeb a věkových dispozic dětí. Organizace probíhá v rámci typických hodin (45 minut) a tzv. epoch, kdy učitel určuje obsah výuky společně se žáky. V epochách se vyučuje hlavním předmětům (jako matematika, mateřský jazyk a literatura, čtení, fyzika, chemie, přírodopis, dějepis, zeměpis). Epochy trvají 3 až 4 týdny, zabírají dvě hodiny dopoledne a jsou soustředěny na jeden předmět, aby jej mohly děti lépe pochopit. Blok se dále ještě dělí na část rytmickou, vyučovací a vyprávěcí, které mají vést ke zklidnění, harmonizaci a celistvosti vzdělávání.

Důraz se klade na pohyb, součástí výuky jsou i netradiční předměty jako pletení nebo zahradnictví. Každý z předmětů má stejnou váhu. Hodně se pracuje s přírodními materiály. Na waldorfských školách se nepoužívají učebnice, výukové materiály si vybírají a vytvářejí učitelé.

Klasifikace probíhá převážně slovně, ve vyšších ročnících pak učitel ke slovnímu hodnocení přidává i známky. Důležité je hodnocení iniciativy žáka.

Waldorfské školství má řadu nadšených zastánců, i když už pravděpodobně ne tolik jako v době 90. let, kdy u nás začínalo. Na druhé straně má své nesmiřitelné kritiky.

Na závěr stručné shrnutí toho, co bývá vyzdvihováno a toho, co bývá kritizováno. Zde je třeba mít na paměti, že pozitiva i negativa nelze považovat na úplně objektivní.

Co bývá vyzdvihováno:

• snaha o zajištění všestranného rozvoje dítěte (rozvíjení tvůrčích schopností, sociálních dovedností, morálních zásad
• vedení k základům řemesel
• zážitková pedagogika
• samostatné poznávání

Co bývá kritizováno:
• náboženský charakter škol a zamlčování antroposofického základu
• ustrnulost pedagogiky (její závislost na Steinerových překonaných názorech)
• absence učebnic
• nízké nároky (ve srovnání s veřejnými školami)

PH

Obrázek: https://www.pxfuel.com/en/free-photo-xinkb (pod licencí Creative Commons Zero – CC0)